Vztažené ruce...

Růžena Jesenská

Vztažené ruce...
Vztažené ruce, tiše vztažené ruce do nocí mých bíle svítí, a volají, volají bílé ty ruce a kvílejí, proč nedám jim píti. Nastavují své vyprahlé dlaně, a já, já – nemám již zázračné rosy; ať pošlou mi slunce, ať dají mi hvězdy ty ruce, jež o krůpěj prosí. A já jim dám nejenom pramen a sílu a srdce, dám všecku duše své vůni, a ruce, ty vztažené, prahnoucí ruce vzkřísí se v tajemství rosy mé tůni. Nebudou ruce víc – bude to kvetoucí brána, která se rozklene do výše hvězdné, a pít budem spolu a nabírat zázračné rosy z rozkoší vásy bezdné. 54

Kniha Balady a písně (1904)
Autor Růžena Jesenská