KVĚTINY A ŽENY.

Zikmund Winter

V úctě mám lilii cudnou dámu ať pannu neb paní(Na) Ať vztýčena po stranách na Oltáři(Na) s důstojnou posvátnou pokorou nebeskou čistotou září(Na) ať milostně nedotčeně přec dobrotivě a milostně žensky nad každou ranou se sklání(Na) širokým kalichem svým tak stále přímá a sněžná(Na) Než rád mám přec konvalinku(Na) žel měl ji jen na chvilinku(Na) čtveračku čerstvou a vonnou(Na) Při stejné čistotě srdce(Na) v tvarech svých drobných a milých(Na) ve svých úsměvech bílých(Na) je tolik dětinně něžná(Na) Jabloní květe jemně a nadýchaně tak růžově bílý(Na) Jsi jak ta prostá rozkvétající dívka(Na) když v rozpacích stane ztrne a zardí se pod bílým šatem(Na) Co jsme se natoužili(Na) kdys v srdci svém milostně vzňatém(Na) po Tobě jabloní květe tak sladce růžově bílý(Na) Vy dívek vesnických bílé a žluté krásy(Na) vy v prostém svém ustrojení svěží a prosté sedmikrásy(Na) Jste jako ty ve trávě květy(Na) S úsměvu bělí lící a ruček svých bělí(Na) se svými mladými lety(Na) s vašimi prostými srdci a těmi svěžími těly(Na) jsou ve vás milostných darů celé závratné světy(Na) Bledule ubledlá útlá a netečná pomalá vláčná a nyvá(Na) Chlorotická ty dívko při každém zemdlená kroku(Na) mrzutá rozmarná snadno tak udýchaná s pícháním v levém boku(Na) jejíž zhrdavý pohled tak dlouze unyle splývá(Na) chorobná plochoňadrá a netečně nyvá(Na) a přece tak nudou a smutkem svým k sobě nás vábící(Na) jakoby záhadným snem(Na) s tím vláčným zemdleným pohybem bolestným pohledem(Na) a protáhlou ubledlou lící(Na) jako ta jedna ze zakletých princezen(Na) v chmůrném svém království čekající(Na) na prince na prince jen(Na) Vilně a vlhce přilínající spletené údy úponků svlačce(Na) Hladkým a hladovým studeně vlhkým vytáhle hubeným dravým hádětem mládětem(Na) v ztrnutí těžkého dechu a dravčího zraku i zbledlých chřípí(Na) chvějte se prohýbejte(Na) v své pekelně hluboké mlčící rozkoši chlípně se na plno vlínejte(Na) až k morku rozkoše mravenčení do těla střebejte(Na) tajemství svého mladého tělesenství(Na) chladně hladného ženství(Na) Ve světa zlatém vlasu vlnící se role jež v rytmu pokojném co zrání ševelí(Na) ty krutě krásný vrývavě a dravě(Na) ty hrdě hlasný žhavě vyzývavě(Na) krví křičící pleveli(Na) Červených sluníků s černými terči červené blůzy(Na) v zrychlených drobných kročejů v zrychlených dechů chůzi(Na) prokletý kolorit pekelné krásy a hrůzy(Na) plamen a krev(Na) Ten rudý květ(Na) tak mocný je vznět(Na) že by hned každý hled(Na) na sebe v poli do svého žhavého terče sved(Na) jak byl by života role královský střed(Na) Nikdy bych nebyl chtěl Tebe utrhnout tak žitím jít s Tebou(Na) Ohnivé barvy Tvé oslepí žárem svým vysuší životní šťávy a do sebe střebou(Na) jsi smyslům i srdci i útrobám prudký jed(Na) A přec Jak často bych byl Tě sveřepě sevřel a stisk(Na) až by byl žár Tvůj ve zrak můj vtrysk(Na) Tebou se udýchal(Na) Tebou se opít dal(Na) a tak(Na) aspoň na chvíli(Na) otráven opilý(Na) až by Tvůj pal(Na) krve křik(Na) krve střik(Na) zalil a zkalil(Na) mi zrak(Na) tak(Na) aspoň na chvíli(Na) zemdlelý omdlelý(Na) otráven Tvými zly(Na) krásnými dravými(Na) žasnými žhavými(Na) až by Tvých barev ohnivý žár(Na) trávících šťáv Tvých zhuštěný var(Na) tělo mé zalil(Na) srdce mé vzňal(Na) útroby přived v divoký var(Na) a třeba pálil a pálil až spálil(Na) Co v světa roli do šírá to požehnaně klasem ševelí(Na) Tebe jenž z dálky krvavý křičící(Na) a z blízka otravně pálící syčící(Na) vlčí mák(Na) neživíš jen k Sobě svádíš a oslňuješ(Na) náš lidský zrak(Na) jen v Sebe vábíš a spaluješ oslepuješ(Na) náš zrak i srdce pak(Na) pro pohled roznět vítám Tebe světa na polí(Na) Ty krutě krvavě tak krásný pleveli(Na) Pleveli(Na) Uprostřed jara a léta v milostně skvělých barev svých hedvábné pleti vnadě(Na) zázračně zářící opojně vonící na zahradě(Na) Květino Venuše Královno Růže(Na) Může může(Na) nádherný zjev Tvého ženství studeným nechat muže(Na) Zardělá dívko na růži rozkvétající(Na) tolik nahromaděné zhuštěné opojné vůně milosti v nitru svém tlumící tající(Na) a přec co uvnitř už hárá to žhavě(Na) princezna našlapující ostýchavě(Na) na venek plaše a rozpačitě jen dýchající(Na) a se svojí přízní hospodařící(Na) ach tak jen upýpavě a skoupě(Na) Růžové poupě(Na) Až se Tvé křehké a něžné hedvábné korunní lístky rozevrou(Na) co právě rozkvetlé růže(Na) ach komu zavoní milostnou opojnou vůní svou(Na) ach na hrdých prsou kterého šťastného muže(Na) zaplanou barvy Tvé(Na) milostné poupě Ty růžové(Na) celou svou nádherou(Na) Ó Květino Venuše Královno Růže(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

392. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROZKOŠ ZRÁNÍ (Antonín Sova)
  2. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  3. SLZA (Arnošt Procházka)
  4. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA... (Viktor Dyk)
  5. JUDEA (Jan Opolský)
  6. ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ. (František Taufer)
  7. MŮRA. (Antonín Sova)
  8. KDYŽ MILENCI... (František Rybář)
  9. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  10. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)