PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA...

Viktor Dyk

To slunce volným žárem pálí(J4f) lenivou rozkoš blíže zve(J4m) V tom čistém vzduchu jak by vlály(J4f) posvátné korouhve(J3m) Příjemně v žilách krev mi proudí(J4f) Jdu lehce jako do tance(J4m) Sklo na němž oko moje bloudí(J4f) září jak monstrance(J3m) A stromy lehce šumí zlaté(J4f) Ta jeseň všechno pozlatí(J4m) Krucifix v ruce roucho svaté(J4f) kněz bílý žehná ti(J3m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1617. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  2. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Communio. (Xaver Dvořák)
  4. HYMNA (Rudolf Medek)
  5. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  6. Hymna Slunci. (Milan Fučík)
  7. V ekstasi. (Xaver Dvořák)
  8. HVĚZDY (Rudolf Medek)
  9. Ukolébavka. (Alfons Breska)
  10. Písně svatební. (Milan Fučík)