PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA...

Viktor Dyk

PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA...
To slunce volným žárem pálí, lenivou rozkoš blíže zve. – V tom čistém vzduchu jak by vlály posvátné korouhve. Příjemně v žilách krev mi proudí. Jdu lehce jako do tance. Sklo, na němž oko moje bloudí, září jak monstrance. A stromy lehce šumí zlaté. (Ta jeseň všechno pozlatí.) Krucifix v ruce, roucho svaté, kněz bílý žehná ti. 18 září 1896
80

Kniha Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)
Autor Viktor Dyk