PŘÍZRAK

Božena Benešová

Mře soumrak, obzor zalitý je studenými přísvity, jen korun topolových lem jak požár hoří nad krajem. Tak výhružně jsou vztyčeny ty rudé, smutné plameny, když hasne světlo poslední po teskném dni, po marném dni. Šeď pod nimi je neživá, zrak zmučeně ji prorývá, až v kalném, dusném bezvětří dva fialové kruhy zří. Ty kruhy dva se náhle hnou a zúží se a zežloutnou – dvě strašné oči pardálí jak lačně jiskří zpovzdáli. Zří zimní nocí náhle zrak můj plát dvě jiskry, ne, dvě světla zarudlá, a před mým oknem neodbytně stát. A tucha, bázeň, úzkost vykřikla: ta světla stála tam již jedenkrát, však tehdy ještě vzdálená a mdlá! – Dnes, duše moje, zanech doufání, dnes kořist jistá, bezpečný je lov, modlitba vroucí běsy zahání, však ty už neznáš zaklínacích slov.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

809. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  2. Náš den. (František Cajthaml-Liberté)
  3. XII. Červánky, červánky, krvavé moře (František Leubner)
  4. HŘBITŮVEK (Jan Opolský)
  5. Zadřímlý kraj s velkými obzory. (Růžena Jesenská)
  6. MLHAVÁ NOC (Otokar Březina)
  7. SLUNCE. (Antonín Sova)
  8. ZLOMENÝ ROZMACH (Arnošt Procházka)
  9. Ať rostou temnoty, zhasněte svíce, (Xaver Dvořák)
  10. VEDRA. (Otokar Březina)