OBLAKA TÁHNOU ZA OBLAKY

Antonín Sova

Oblaka táhnou za oblaky a vrcholy jedlí šumí tmou. Teď pláčou pro něco něčí zraky, že tolik ztrácet dovedou. Hodiny tekou, dny a noci v jediné moře, věčný klid. Bolesti, krotcí zemští chodci, v jediné hoře: oblaky jít. Čas lehce odplývá a stíny po zemi píší, po moři, na boží slávu, lidské viny, jen tajemné písmo o hoři. Jdou hodiny lehce tak, v lehký plamen se rozhoří v ohni zřítelnic, a zdvihnou i ze srdce centový kámen, jenž zavalil je, jak pírko, jak nic.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1240. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HŘBITŮVEK (Jan Opolský)
  2. ORLÍ JÍZDA. (Antonín Sova)
  3. Závist. (Milan Fučík)
  4. OH, JAK JE KRÁSNÉ... (Viktor Dyk)
  5. V BOUŘI. (Josef Lukavský)
  6. ZŘÍCENINA (Jan Opolský)
  7. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)
  8. HOLUBICE (Xaver Dvořák)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. DNES NEBO ZÍTRA (Jiří Mahen)