Agonie touhy.

Otokar Březina

Zda v pánvích západů vyhasly hořících jantarů víry(Na) zlat zelený var na popel spálených duh(Na) a půlnocí svit jenž modrými parami síry(Na) mlh závoje bílí a hází na zčernalý luh(Na) Dnes barev necítím dechu jenž etherný prýští(Na) do duší jak vůně jíž dýchá tajemství sad(Na) spí v nervech ruky mé tvarů vlnění příští(Na) a síla jež tká jim z předených paprsků šat(Na) Má touha žízněním nadzemských květů a forem(Na) dnes umírá ve zracích sluncí neznámých zář(Na) a s voskovic světly táhnou mé myšlénky sborem(Na) a obnášejí jí horečně znícenou tvář(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

132. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O quam suave! (Xaver Dvořák)
  2. ZÁKOUTÍ MILENCŮ (Hermor Lilia)
  3. REQUIESCAT! (Xaver Dvořák)
  4. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  5. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  6. L. Jak nikdy dřív! (Xaver Dvořák)
  7. Píseň tmě. (Růžena Jesenská)
  8. Jitrem (Antonín Sova)
  9. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  10. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)