Agonie touhy.

Otokar Březina

Zda v pánvích západů vyhasly hořících jantarů víry, zlat zelený var na popel spálených duh, a půlnocí svit, jenž modrými parami síry mlh závoje bílí a hází na zčernalý luh? Dnes barev necítím dechu, jenž etherný prýští do duší, jak vůně, jíž dýchá tajemství sad; spí v nervech ruky mé tvarů vlnění příští a síla, jež tká jim z předených paprsků šat. Má touha žízněním nadzemských květů a forem dnes umírá, ve zracích sluncí neznámých zář, a s voskovic světly táhnou mé myšlénky sborem a obnášejí jí horečně znícenou tvář.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

132. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O quam suave! (Xaver Dvořák)
  2. ZÁKOUTÍ MILENCŮ (Hermor Lilia)
  3. REQUIESCAT! (Xaver Dvořák)
  4. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  5. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  6. L. Jak nikdy dřív! (Xaver Dvořák)
  7. Píseň tmě. (Růžena Jesenská)
  8. Jitrem (Antonín Sova)
  9. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  10. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)