Půlnoc bohů

Rudolf Medek

V skon mrakův ohnivých, kdy zář’ se roznítí hvězd v siné obloze, jichž zlata měsíc střeží, má duše horoucí jde v háje spatřiti stín krásy pradávné, jenž na dně tůní leží, zrazen a vychladlý, znak hoře na rtech svých, v sen vhroužen pravěčný ve vlnách mrazivých. A v noc, jež kouzelná jak vědma přichází, strouc roucha mlhavá jak sítě nad jezery, zas’ bohů procitlých se zjeví obrazy, kdy očí vyhaslých blesk ozáří háj šerý a vzplanou ohniště, z nichž stoupá svatý dým jak žertva půlnoční mocnostem oživlým. A vínem úlitby jich opojený ret se snáší k ústům mým, co řízy vil se sněží v zeleni kapradin, zdroj zpívá, vzdychá květ svou něhou převonnou; v chlad ranní rosy svěží pak klesá čelo mé, ret vlhký, na němž stín je dosud polibků, jejž zří hled jitřenčin.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

592. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOC (Jan Opolský)
  2. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  3. JEZERO (Rudolf Medek)
  4. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  5. Bílá kněžna (Rudolf Medek)
  6. NOTTURNO. (Zikmund Winter)
  7. DVĚ HVĚZDY. (Jan Červenka)
  8. SRDCE! (Adolf Racek)
  9. LOVCI KRÁSY. (Antonín Sova)
  10. XLII. Co jest slza? – Skvostná karbunkule (Jan Neruda)