ZÁKOUTÍ MILENCŮ

Hermor Lilia

ZÁKOUTÍ MILENCŮ
Povlává stále kadeř zjasněná, ta plavá vločka posledního svitu uvázlá u keřů, jichž rouno temnící na krajích pohladil jas nebes chabnoucích. Tam vlní se šat bílý. Onde tvář milostná ruší mlčení pozvolným posunem svým k obloze; světelnou masku, zčechranou z příze zlata, zamřelého něžně, vloží na ni západ. Srdcí výron stojí ve vzduchu a osamělé srdce trhá slastnou silou lásky vesmírné. Proč, proč bych mír si nevzal z úsměvu těch srdcí kvetoucích, proč silný fluid jich bych nevpíjel a nebyl tajně účasten němé hlubokosti jejich lásky, jako týmž co oni, dlouze vnikavým šumem akátů jsem prolínán? 43