HÁDANKA

Hermor Lilia

HÁDANKA
Cvrčení trvá v trávě hrobů, chřadnoucí, teskně šumí stromů zřídlá houšť, měsíc, ještě bezmocný, je zamžen kalnou šedomodří. Opět tedy jeden vysílený podzim budu žít. Již mnohý od těch dnů, kdy dítě málomluvné zrakem velikým na záhadu všeho zíralo. A ještě neznám víc a nepoznám, ani sám až budu utišený podzim. I ptám se tebe, tlící prachu mrtvých a liste ševelící, kteří o tolik jste blíž těžkému spánku temnotného taje. Ale vy sníte v lůnu nicoty, víc nedíte než luna záhadná, jež stoupá, nevšímavě jako vždy, a zvolna sílí v stínech houstnoucích. 16