KLÁŠTER

Hermor Lilia

KLÁŠTER
Ó, někde míti horský klášter, vysokostrmý, tam od zdi šeré, oči zacláněje hledí bratr v slunnost nehybnou dálavy, kde bledé modro hvozdů se snově chví. Tu bílý výklenek, otevřený do šíra, ohučuje vítr bezcílný, o němž nevíš, odkud přichází. Mír balvanů a něhu mechů žíti. V srdci vnitřní zář, jež line mír. Duše sytá chlebem milosti, vše vědoucí, co k blahu postačí, spojená s moudrou Hloubí bezpečnou. A v celách, na kamenech prostých i v těžkých dubech ticho Boha. 41