JARO

Hermor Lilia

JARO
Háj jarních jabloněk se houpá, jarní vítr nahý v jich bílých peřejích se koupá. Šum vlahý a blahý. Pod prosluněným šelevem květů, útlých listů a vánků, temný, dumavý ton srdce jako z hlubokého spánku. Své kořeny sšeřelé, jež v záhadě světa dřímou, mhavě si uvědomí srdce a stromy. 25