NOC PROSTŘED LÉTA

Hermor Lilia

NOC PROSTŘED LÉTA
Přeslabý vánek čechrá černé listy, v temnomodru hárá síla stálic, noc teplá jako lázeň nahých vod. Když nyní měkce tepe v ruce mé dlaň tvoje dětinská a cítím-li, jak neviditelný mne vroucně tíží vlas, když podpírám tvé tělo, volně dýšící, nepopíratelné tělo tajemné, nyní vím, že přece jsme. Teď dovol mně, bych silněji tvou hmotnou stiskl bytost, abych uvěřil, že listy, noc a hvězdy a naše nevýznamné, drobné lidství přece není mamem bezduchým, že svírám jsoucno v tebe vtělené a že hvězdy, my a okouzlená noc je stejně pravdivá a stejně živá jak záhadný, v svém temnu spící bůh. 32