NOC PROSTŘED LÉTA
Přeslabý vánek čechrá černé listy,
v temnomodru hárá síla stálic,
noc teplá jako lázeň nahých vod.
Když nyní měkce tepe v ruce mé
dlaň tvoje dětinská a cítím-li,
jak neviditelný mne vroucně tíží vlas,
když podpírám tvé tělo, volně dýšící,
nepopíratelné tělo tajemné,
nyní vím, že přece jsme. Teď dovol mně,
bych silněji tvou hmotnou stiskl bytost,
abych uvěřil, že listy, noc a hvězdy
a naše nevýznamné, drobné lidství
přece není mamem bezduchým,
že svírám jsoucno v tebe vtělené
a že hvězdy, my a okouzlená noc
je stejně pravdivá a stejně živá
jak záhadný, v svém temnu spící bůh.
32