OBRAZ

Hermor Lilia

OBRAZ
Na sloupovém kmenu obraz lesní. Pod sklem zašlým jaterními skvrnami mlčící anděl stále vede dítě kolem hada po chatrné lávce. Pavučiny zbožně opřádají rám bezbarvý stářím, drobní, pilní broučci uctívají jej, mech zhoustle podpírá. Sotva kdy se vrátí ve svaté to šero tklivé prsty, které vetkly suchý vřes. Hlucho trne; netuší, zda budu teprve neb už jsem byl. Černem mezikmenovým se zvolna nese vloček bělavý, na tmáni dlouho tane. Poslouchat dlouho temný šumot cév. Cítit: od těch dávných let, kdy chráníval taký obraz naivně tvůj dětský spánek, lávky nepřešel’s; a méně byl’s v bouři světa než tu vlásek mechu. A rámě andělovo, výmluvné, nehybným a vlídným posunem dny dlouhé hovoří a povždy stejně jehličí tlícímu a mrtvým tišinám. 10