DIV

Hermor Lilia

DIV
Vzňaly se mladé, smaragdové šťávy v drobounkých lístcích, útrobami hlíny mocně letí samum života. Kotouč slunce znovu zrozeného jako něžná rytina je vtisknut v mladistvou, skvoucí, rozteklou bělost korony sálající blahem. Hle, jak míjejí mne bytosti lidské, sotva více vidím z nich nežli vlas, úryvek tváře a vonný, drahý vlas, rychlý přelud těla, cosi jako krok. Vy zázraky sladké, v jejichž závojích, v zdání hmoty, pod dubnovým sluncem této teskně krásné Maje, žije zářivá, vědomá jiskra! Proč jsme se probudili zde, my všichni, udivený kruh, v tomto vlahém koutu nesmírnosti? Jaký to kotouč hoří, hoří? 29