I Jas oblohy kdy neporušen zmírá

Rudolf Medek

Jas oblohy kdy neporušen zmírá a závoje se strou nad temné thuje, šílený požár náhle zkrvavuje nebeskou louku, kde žár rozestírá brunátný Západ, v náručí jenž svírá nevinnou modř a v ohni odlučuje safír, jenž změněn v amethyst dál pluje ve vlnách rudnoucích jak řeka širá – – – tu vzdechy tlumí se a v ňader vzruchu dlí srdce bázlivé, jež nedočkavě ptá se po tajemství, jímž noc je pohostí – – – a posléz’ opojeno vůní vzduchu, v noc temnou, zahalenou v odvěčné své kráse, své rozněcuje kruté žádosti.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

666. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ PASTEL (Jan Opolský)
  2. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)
  3. ZÁPAD. (Sigismund Bouška)
  4. ZÁKOUTÍ MILENCŮ (Hermor Lilia)
  5. Březen. (Otokar Březina)
  6. ZRÁNÍ. (Antonín Sova)
  7. SRDCE! (Adolf Racek)
  8. ZA BRANAMI PROKLETÉHO MĚSTA (Josef Holý)
  9. Ztemněla krajina; (Emanuel Hauner)
  10. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)