VEČERNÍ PASTEL

Jan Opolský

Vyhořel západ v mnohá prisma žhavá, z kosmické sopky řinula se láva odněkud ze dna, záplava sladká tolik, jak je hrozná, v kratičké chvíli zpupná duše pozná, kterak je bědná. Zelené nebe jako moře siná, topas i granát v nitru pohasíná, vulkán se tiší, na cestu k ráji padly stíny prvé, není už ohně, není tolik krve, je nám však bližší. Vyhořel západ. Krátery se temní, zmlkají vroucí vary vnitrozemní, smráká se v ladech, oheň už vydal ničivé své síly, prostřel se šírem smutně po něm zbylý růžový nádech. Sladko je nyní za soumraku v poli, kamenný světec s ozlacenou holí v pískovci sivém v zániku světel obrovitě vzrůstá, hraní se jako silueta pustá tajem a divem. Vyploula první zádumčivá hvězda, ani se jiskrou vesmírnou být nezdá se země zřenou, tak jako ruka na znamení skrytá v nesmírné dálce pochodní když kmitá pol umořenou.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

490. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I Jas oblohy kdy neporušen zmírá (Rudolf Medek)
  2. XII. Červánky, červánky, krvavé moře (František Leubner)
  3. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)
  4. ZÁPAD. (Sigismund Bouška)
  5. Píseň o divokém máku. (Růžena Jesenská)
  6. OKNO. (Sigismund Bouška)
  7. ZIMNÍ RÁNO (Otokar Březina)
  8. Zadřímlý kraj s velkými obzory. (Růžena Jesenská)
  9. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)
  10. Proč odvracíš se, o Slabá? (Otokar Březina)