VEČERNÍ PASTEL

Jan Opolský

VEČERNÍ PASTEL
Vyhořel západ v mnohá prisma žhavá, z kosmické sopky řinula se láva odněkud ze dna, záplava sladká toliktolik, jak je hrozná, v kratičké chvíli zpupná duše pozná, kterak je bědná. Zelené nebe jako moře siná, topas i granát v nitru pohasíná, vulkán se tiší, na cestu k ráji padly stíny prvé, není už ohně, není tolik krve, je nám však bližší. Vyhořel západ. Krátery se temní, zmlkají vroucí vary vnitrozemní, smráká se v ladech, oheň už vydal ničivé své síly, prostřel se šírem smutně po něm zbylý růžový nádech. [10] Sladko je nyní za soumraku v poli, kamenný světec s ozlacenou holí v pískovci sivém v zániku světel obrovitě vzrůstá, hraní se jako silueta pustá tajem a divem. Vyploula první zádumčivá hvězda, ani se jiskrou vesmírnou být nezdá se země zřenou, tak jako ruka na znamení skrytá v nesmírné dálce pochodní když kmitá pol umořenou. [11]

Kniha Kameje (1935)
Autor Jan Opolský

Další vydání

VEČERNÍ PASTEL v knize Čtení z hvězd a obelisků (1936)