Ouvertura epopeje.

Jaroslav Vrchlický

Po bouři jak by zem se otevřela a z hlubin por všech dýchala svou duši ve modré páře stoupající k slunci, jež sklánělo se do strhaných mračen. Však jakou silou světla, ohně, zlata vše zalévalo při svém rozloučení! List každý lesk se výskající září, květ každý chvěl se neobvyklou vůní, kde jaký pták pěl, div že úzké hrdlo tou zpěvu vichřicí si nepotrhal, ba celá země s divy všemi byla jak báječný pták, za sluncem jenž letí v jas, oheň, světlo... Tajné, skryté zdroje jak perutí šum v dál se ozývaly a duše tušila ty velké takty kosmických rhytmů... Takto Lukrécovi kdys bylo, Orfeu a Homérovi při prvních taktech nesmrtelných zpěvů.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

436. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  2. KDYŽ MILENCI... (František Rybář)
  3. Ó ROZKOŠ ŽIVOTA. (Karel Babánek)
  4. LOVCI KRÁSY. (Antonín Sova)
  5. VČELY (Jan Opolský)
  6. Ledy v dubnu (Stanislav Kostka Neumann)
  7. JARO. (Josef Lukavský)
  8. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)
  9. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)
  10. MŮRA. (Antonín Sova)