Ledy v dubnu

Stanislav Kostka Neumann

Ve žlebech, ve zmolinách, kam slunce vejíti může jen po dlouhém klepání, host vzácný, vzbuzující však veliké rozpaky, poněvač do všech koutů zvědavě nahlíží – ve žlebech, ve zmolinách v dubnu kalnými, chladnými hledy nad křehkým bubláním svítí zapomenuté ledy. Rytířské zpěvy ptáků již se stromu na strom věsí útlé své věnce, vzduch na volných místech vane jak mladé víno, docela blízko podlésky dětinsky dívají se, a půda kol vzdouvá se jak mateřský život. Ze šera, z hlubin mrazivě dýchajíce jen ledy ty lesknou se jak shasnuté svíce mdlé, cizí. To starci jsou, sedící na lavičce u dětských her a tanců, nad hrobem starci, kteří musejí odejíti. To místa jsou oprysklá na zdi zlacené sluncem. To skvrny jsou olejné pod strojem, jenž požírá hodiny práce. A kusy jsou to mého vlastního mozku, které mne zmrazí, mně odtáhnou ruce, když srdce má tisíc chutí cos provésti prudce.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1629. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MLÁDÍ DOBYVATELE. (Antonín Sova)
  2. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Březen. (Otokar Březina)
  4. SAMOTA (Antonín Sova)
  5. lidé s modrými konvičkami (Stanislav Kostka Neumann)
  6. V mlhách. ( K. Egor)
  7. OTCOVSKÁ ZEMĚ (Jan Opolský)
  8. POD HORAMI. (Růžena Jesenská)
  9. Legenda o mnichu Antonínu. (Milan Fučík)
  10. KRUTÁ LÁSKA. (František Taufer)