Ledy v dubnu

Stanislav Kostka Neumann

Ledy v dubnu
Ve žlebech, ve zmolinách, kam slunce vejíti může jen po dlouhém klepání, host vzácný, vzbuzující však veliké rozpaky, poněvač do všech koutů zvědavě nahlíží – ve žlebech, ve zmolinách v dubnu kalnými, chladnými hledy nad křehkým bubláním svítí zapomenuté ledy. Rytířské zpěvy ptáků již se stromu na strom věsí útlé své věnce, vzduch na volných místech vane jak mladé víno, docela blízko podlésky dětinsky dívají se, a půda kol vzdouvá se jak mateřský život. Ze šera, z hlubin mrazivě dýchajíce jen ledy ty lesknou se jak shasnuté svíce mdlé, cizí. To starci jsou, sedící na lavičce u dětských her a tanců, nad hrobem starci, kteří musejí odejíti. To místa jsou oprysklá na zdi zlacené sluncem. To skvrny jsou olejné pod strojem, jenž požírá hodiny práce. A kusy jsou to mého vlastního mozku, které mne zmrazí, mně odtáhnou ruce, když srdce má tisíc chutí cos provésti prudce. 92
Básně v knize Nové zpěvy:
  1. I.   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
  2. II.   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  3. III.   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  4. IV.   My, dráty vyslané do kolonií a tropů
  5. V.   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
  6. VI.   My, dráty elektrické...!
  7. VII.   Kvetoucí stonky svých tyčí, sloupů a zvonkových her
  8. VIII.   Jak v linkách nota vysoká
  9. Černoch
  10. Cirkus
  11. Chvála rotačky
  12. Modlitba k mocnostem života
  13. Zpěv z nabitých let
  14. Budoucí lidé
  15. Podaná ruka
  16. Stavba vodovodu
  17. Jarní neděle
  18. Jdou hodiny
  19. Panichida
  20. Chvála selky
  21. Dub
  22. Zpěv zimní
  23. Zde, v této uličce úzké...
  24. Ledy v dubnu
  25. Sloky mých dní
  26. Skřivan
  27. Den
  28. Deště v květnu
  29. Na červnové zemi
  30. Říčka v létě
  31. Ráno
  32. Rybolov
  33. Touhy
  34. Když cestu mi vroubila šalvěj
  35. Radost
  36. Křídlovka