IV.   My, dráty vyslané do kolonií a tropů

Stanislav Kostka Neumann

IV.

My, dráty vyslané do kolonií a tropů My, dráty vyslané do kolonií a tropů
 k posledním výspám civilisace jak reci, na samém kraji stojíce v požáru světelných snopů či v nesmírných dešťů šíré, zavodněné kleci, urputně hledíme před sebe v hrůzy cizího světa, jenž vstříc nám, aniž nás děsí, své skřeky a ticho své metá. Nás nepovraždí domorodců oštěpy a luky, ni zimnice, která šílenství v mozku bělochů nítí, bez děsu nasloucháme, jak pralesů tajemné zvuky a šelem řev noční se plíží, když veliký měsíc svítí na našich horkých nebesích; my z dlouhé chvíle pouze se chvějeme zpívajíce si monotonně a dlouze. Víme, že před námi leží svět, jenž dosud nebyl dobyt, za námi táž však země již dobytá, námi spjatá; vítězství neodvratné hlásá již pouhý náš pobyt nad půdou sloni, kaučuku, diamantů a zlata. Transvaalem vzhůru! K Nilu! Podle Konga! Ugandskou tratí! Až v srdce africké pánve! Tu chceme si zazpívati! Zatím však shlížíme na boje, půtky, vídáme visatce, slýcháme důtky, do lidských terčů svištící kule, veliká zbabělství, veliké vůle, krok dobyvatelů, a po jich boku v plantážích, na řekách, v dolech, pralesích ryk nástrojů a povelů, pochodem pochod do kolonisace, krok práce. 19 Shlížíme na setby, úrody, na kořist lovců a na plody ztepilých kokosovníků, na kupy banánů, hromady sloni, na věci svítící a na ty, jež voní hýřící přírodou rovníku; s povrchu sklízeny, z útrob rvány stále jen pryč jsou posílány do světa nade vše lačného, a my, jimž není nic tajného, bezděky při tom vzpomínáme si na první pušky třesk a zář, na první hrdinnou bílou tvář, jež vzniklavnikla v pralesy. Víme, že za ní přišlipřišly jiné do země žhnoucí, pohostinné a úděsné zároveň; vrahové smělí se vzpurnou tváří, kořalka, syfilis, misionáři zakořeňovali evropský peň. Svět nikde pacifikován není, všechno se v proudy krve mění, co kročej lidstva znamená; ať kdo chce, co chce však o tom praví, nám lhostejny jsou lidské mravy, my rozpínáme jen ramena. Na temně svítící záda černochů, na tropické uniformy bělochů dnem, nocí shlížíme klidně; lomozem práce a bojů povyky 20 táhneme zvolna k srdci Afriky, tu staneme očividně. Křížem a krážem s tisíci tisíce spojíme bělochy, černochy, mulaty, mestice, spojíme Araby, Indy, Bury a Němce, Francouze, Vlachy, Angličany, spojíme všechno na všechny strany, své kovové střízlivé věnce až rozepneme bez počtu, bez míry, pojíce třídy Kapského města s bazary Kahýry. 21
Básně v knize Nové zpěvy:
  1. I.   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
  2. II.   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  3. III.   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  4. IV.   My, dráty vyslané do kolonií a tropů
  5. V.   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
  6. VI.   My, dráty elektrické...!
  7. VII.   Kvetoucí stonky svých tyčí, sloupů a zvonkových her
  8. VIII.   Jak v linkách nota vysoká
  9. Černoch
  10. Cirkus
  11. Chvála rotačky
  12. Modlitba k mocnostem života
  13. Zpěv z nabitých let
  14. Budoucí lidé
  15. Podaná ruka
  16. Stavba vodovodu
  17. Jarní neděle
  18. Jdou hodiny
  19. Panichida
  20. Chvála selky
  21. Dub
  22. Zpěv zimní
  23. Zde, v této uličce úzké...
  24. Ledy v dubnu
  25. Sloky mých dní
  26. Skřivan
  27. Den
  28. Deště v květnu
  29. Na červnové zemi
  30. Říčka v létě
  31. Ráno
  32. Rybolov
  33. Touhy
  34. Když cestu mi vroubila šalvěj
  35. Radost
  36. Křídlovka