Černoch

Stanislav Kostka Neumann

Černoch
Na jitro čekám. Na vlak. V putyce u nádraží. Je sobota. Masopust. K páté hodině ranní. Uprostřed nočních ptáků bezkarakterního města rub slávy života bije mi do horkých skrání. Z ulic a náměstí vznícených nocí frivolní píseň tu doznívá pomalu únavou, opilostí. Někdo se potácí, směje, Někdo je sentimentální. Dýmem a výpary plouží se soumrak cností. Něco se člověku hnusí, něčeho je mu líto. Na příklad růže vadnoucí v špinavé ruce. Na příklad Kolombínky odněkud ze šantánu, jež v chudičké sukni v život se rozběhla prudce. Naproti sedí černoch. Hromotluk poevropštělý, švihácky nastrojen v lacinou eleganci, s květinou modní v dírce kouří a popíjí klidně; dobrácké oči mu těkají v umdleném tanci. Krouživé, temné oči dítěte zkušeného dobrácky hledí do podrážděného davu, jenž rád by ho ohmatával necudně, blasfemicky, vrh’ se mu lačně na kučeravou hlavu. Oh, veliké, hnědé dítě! Neptám se, jak jsi sem přišlo. Nějakým psem jsi bílého gentlemana. V nějaké atmosféře prodajnosti a zmaru sílu ti béře snad zkažená evropská žena. Oh, veliké, hnědé dítě, vyrvané z horké půdy, 35 zašantročené pod chladná nebesa naše, nějaký půvab je v tom, jak se podíváš někdy, tak povýšeně a přece, běda, tak plaše. Oh, veliké, hnědé dítě, zda však jsi poznalo vůbec Afriky rubíny, tropů vůně a křiky? Zda nezrodilo ses třeba v ryčném přístavním městě, kdes mezi děvkami, kupci a námořníky? Snad je ti u nás dobře, necítíš marné touhy po slunci krásnějším, vášnivě horkém vzduchu. Snad nedal bys, otroku groteskní, za všechnu krásu tropů ni doušek městského, jedovatého puchu. A přece jsi mi jak pozdrav z mocné tropické pánve, kde ohromná příroda nedozpívala ještě, jak frivolní pohlednice přítele nudícího se na verandě pod palmami, když nastaly deště. Mezi tou opilou chasou jsi mi andělsky krásný, z těch ze všech jediný jsi mi tak hrozně blízký, že chtěl bych tě rozpačitě hladit po lesklých tvářích, že chtěl bych tě cudně políbit na tlusté pysky... Čas míjí. S plešatým poctivcem odešla Kolombinka. Něco se hnusí ti, něco snad zabolí tě. I černoch se zdvihl. Urovnal koketní květinu v dírce. Oh, good night, master John! Veliké, hnědé dítě! 36