I.   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,

I.

My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické, My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
abychom neměly dlouhou chvíli, zpíváme si zmrazeným hlasem, lhostejny ke všemu, co jest lidské, tu mezi domy a paláci, tu mezi poli a lesy, mezi a nad nimi, podle silnic a tratí bzučíme monotonně, neznajíce touhy ni chtíče, studené, kovové, neschopny nenáviděti, milovati, napjaty mezi kandelábry, sloupy a tyče k otroctví paralelnímu, aniž cítiti můžeme je, vedeny do dálek nesmírných, křížem a krážem hnány přes všechno, co strmí, i přes všechno, co zeje, k stanicím, úřadovnám, elektrárnám pevně připoutány, zpíváme zpěvy mechanického ze sebe vykoupení do větru, který neslyší, a do světla, jež jest hluché, docela pohříženy ve snění, jež sněním není, jak rákosu dozrálého stéblo mrtvé a suché bzučíme nad životem, jenž se nás nedotýká, ač pro něj jsme tu, jím prostupujeme, mu sloužíme dokonale, zpíváme zpěvy, v nichž všechno se vším se stýká, den ze dne stejné a přece den ze dne jiné stále. )*(
My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické, pavouka civilisace necitelné tvoříme sítě nad centry horečné práce i myšlenky gigantické, z nichž pavouk tuční a nadýmá se, vládna jimi lítě, 11 svíráme, spoutáváme střediska souzvuků, sporů přímými svazky svými, protínajícími se kříži, černými paprsky temných, mlčících reflektorů, jež obstouply metropole a přikryly je svou mříží, valem se šíří ty naše sítě jak na vodách kruhy, od centrucentra k centru si podávají kovové ruce, od obzorů k obzorům napínají slepé své duhy, chapadly drnčícími venkov uchvacujíce prudce; my, z ohnisek Západu rodem a vyšlé z jeho dílen, na Východ táhneme neodvratně a směle, a, dokud kraj bude na globu, jenž pod nás není schýlenschýlen, a všechny kontimentykontinenty nespočinou cele v studené náruči naší jak v čeřenu obrovitém, nám není dáno stanouti: táhneme délkou, táhneme šíří k tropickým pralesům, k džunglím, za ledů polárních svitem, táhneme tiše a vytrvale, nebozezy, pionýři! )*(
My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické, jsme kovové ruce moderní souvislosti, věrné a spolehlivé, rychlé a energické, lhostejně řadíme ke zlu dobro a k neřestem cnosti, k činžáku palác, klášter k bordelu, dílnu k dílně, ke městům města, venkov k metropolím, lid k lidu; dní horečně pracujících a nocí okoušejících vilně stíráme rozdíly a zabraňujeme klidu; ve vteřinu každou bleskem pojíme s národem národ, 12 mozky a srdce jejich, bursy a ministerstva, všechno, co země lidskému rodu a lidský si posílá rod, se slepou objektivností neseme z čerstva; v jedinou hymnu velebnou spojujeme křiky, jásoty, jeky, řevy, otázky, odpovědi, v jediný chorál vítězný harmonisujeme ryky, rázy a rachoty práce, řinčení zlata i mědi, a ve hřmějící abychom internacionálu spojily světy, když nad mořem zvítěziti ukázalo se radno, v kabelech, sdruženy a do kaučuku vklety, mlčky jsme sestoupily okeánem až na dno. 13