Jdou hodiny

Stanislav Kostka Neumann

Jdou hodiny
Jdou hodiny husím pochodem po ssedlém mléku silnice, s tou nekonečnou serpentinou za obzor odcházejíce. Jdou hodiny husím pochodem tu moudře a tu bláznivě a, dostanou-li náhle hlad, ve stádu pasou se na nivě. A, žízeň-li některá dostane, u řeky dlouze se napájí. Modř nebes by se v nich zrcadlila, své oči vzhůru zdvihají. Jdou hodiny husím pochodem a někdy se přes cestu nastavějí, poněvadž věci závažné v nich a kol nich se dějí. Stojí a s hlavou sklopenou nehybně naslouchají; na velikém ciferníku pevnými čísly se zdají. Jindy však vezmou se za ruce jak děvčata kolo tančící: jsou jako prapory v slunný den, jak šelmy jsou při rudém měsíci... Jdou hodiny husím pochodem přes hory, přes města, přes lesy. Veliký tanec jich aspoň jeden spatřiti přejme si! 68