Rybolov

Rybolov
Dívám se do světa jak otvorem tunelu, jenž z něho vykrojil malé zelené místo. S tohoto balvanu vidím věci, jež jsou. Je-li cos jiného kdesi, není rozhodně jisto. Na tomto balvanu, čnícím u břehu z vody, přikrčen dřepím a chystám se k dravému skoku jak dobromyslná šelma, která má hlad a svity rozkoše animalní ve tmavém oku. Na pravo, v levo, přede mnou, za mnou, hore je zeleň, kterou však cítím spíše než vidím. Jen vodou zde u svých nohou jsem si docela jist, k ní připojen šňůrou, po jejímž cukání slídím. Tep vody touto cestou zde mezi prsty držím. Jak ukolébavka přechází mi v celičké tělo. Ale já bdím a číhám a zhola nic nechci, než aby šňůrou to trhlo a do hlubin jelo. Rozhodně: neexistuje zhola nic jiného než toto místo, jež z prostoru mi zbylo, semknutých věcí místo, můj rybolov, v němž se vše k jednomu mžiku společně soustředilo. K jednomu mžiku, k výbuchu, k prasknutí napjatých věcí. Pomine náhle kontakt můj s vodou, jež dřímá. Uprostřed tohoto světa vytryskne stříbrný plamen. Budu jen sevřená ruka, která rybu třímá. 110