Podaná ruka

Stanislav Kostka Neumann

Podaná ruka
Podaná ruka mimojdoucímu, který se ohlížel po ní, jest u cesty smutné, u cesty dlouhé květ, který voní. Podaná ruka, zcela prosté gesto, jež čekáním vděčnosti nemaří času, je ptačí píseň v náhlé samotě, když zastesklo se po živém hlasu. Podaná ruka, větévka tenká, kterou jsi nabídl tonoucí včele, pomáhá kovat železný řetěz, v němž živé živému věrno je cele. Podaná ruka kterékoli věci, k světlu se deroucí vedle tebe, svěžejším činí stromů stín, teplejším hvězdnaté nebe. Nesmírná útěcha line se z věnce, jejž tvoříš, přispěl-lis, přispěti moha. Podaná ruka na kterémkoli místě pravého tvoří boha. [56]
Básně v knize Nové zpěvy:
  1. I.   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
  2. II.   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  3. III.   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  4. IV.   My, dráty vyslané do kolonií a tropů
  5. V.   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
  6. VI.   My, dráty elektrické...!
  7. VII.   Kvetoucí stonky svých tyčí, sloupů a zvonkových her
  8. VIII.   Jak v linkách nota vysoká
  9. Černoch
  10. Cirkus
  11. Chvála rotačky
  12. Modlitba k mocnostem života
  13. Zpěv z nabitých let
  14. Budoucí lidé
  15. Podaná ruka
  16. Stavba vodovodu
  17. Jarní neděle
  18. Jdou hodiny
  19. Panichida
  20. Chvála selky
  21. Dub
  22. Zpěv zimní
  23. Zde, v této uličce úzké...
  24. Ledy v dubnu
  25. Sloky mých dní
  26. Skřivan
  27. Den
  28. Deště v květnu
  29. Na červnové zemi
  30. Říčka v létě
  31. Ráno
  32. Rybolov
  33. Touhy
  34. Když cestu mi vroubila šalvěj
  35. Radost
  36. Křídlovka