Podaná ruka

Stanislav Kostka Neumann

Podaná ruka mimojdoucímu, který se ohlížel po ní, jest u cesty smutné, u cesty dlouhé květ, který voní. Podaná ruka, zcela prosté gesto, jež čekáním vděčnosti nemaří času, je ptačí píseň v náhlé samotě, když zastesklo se po živém hlasu. Podaná ruka, větévka tenká, kterou jsi nabídl tonoucí včele, pomáhá kovat železný řetěz, v němž živé živému věrno je cele. Podaná ruka kterékoli věci, k světlu se deroucí vedle tebe, svěžejším činí stromů stín, teplejším hvězdnaté nebe. Nesmírná útěcha line se z věnce, jejž tvoříš, přispěl-lis, přispěti moha. Podaná ruka na kterémkoli místě pravého tvoří boha.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

275. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO BOUŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Notturno. (Jaroslav Vrchlický)
  3. A STROMY ŠUMÍ... (Otokar Fischer)
  4. BŘÍZY. (František Eisler)
  5. PŘÍCHOD PODZIMU. (Zikmund Winter)
  6. PTÁCI. (Otakar Auředníček)
  7. Večerní pantoum. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NÁLADA. (Karel Toman)
  9. HLASY MĚSTA. (Karel Babánek)
  10. Listopad. (Karel Babánek)