I.   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,

Stanislav Kostka Neumann

My dráty telegraf telefon a elektrické(Na) abychom nely dlouhou chvíli zpíme si(Na) zmrazeným hlasem lhostejny ke všemu co jest lidské(Na) tu mezi domy a paci tu mezi poli a lesy(Na) mezi a nad nimi podle silnic a tra(Na) bzučíme monoton neznace touhy ni chtíče(Na) stude kovo neschopny neviti milovati(Na) napjaty mezi kandebry sloupy a tyče(Na) k otroctví paralelmu aniž titi žeme je(Na) vedeny do lek nesmírných křížem a krážem hnány(Na) přes všechno co str i přes všechno co zeje(Na) k stanicím úřadovnám elektrárnám pev připouny(Na) zpíme zpěvy mechanicho ze sebe vykoupe(Na) do tru kte neslyší a do světla jež jest hluché(Na) docela pohříženy ve sně jež sněním ne(Na) jak kosu dozráho stéblo mrt a suché(Na) bzučíme nad životem jenž se nás nedo(Na) pro něj jsme tu jím prostupujeme mu sloužíme dokonale(Na) zpíme zpěvy v nichž všechno se vším se stý(Na) den ze dne stej a přece den ze dne ji stále(Na) My dráty telegraf telefon a elektrické(Na) pavouka civilisace necitel tvoříme (Na) nad centry horeč práce i myšlenky gigantic(Na) z nichž pavouk tuč a na se vládna jimi (Na) svíme spoume střediska souzvu spo(Na) přími svazky svými pronami se kříži(Na) čermi paprsky temných mlčících reflekto(Na) jež obstouply metropole a přikryly je svou mříží(Na) valem se šíří ty naše jak na vodách kruhy(Na) od centra k centru si pova kovo ruce(Na) od obzo k obzorům nana sle své duhy(Na) chapadly drnčími venkov uchvacuce prudce(Na) my z ohnisek padu rodem a vyšlé z jeho len(Na) na chod táhneme neodvrat a směle(Na) a dokud kraj bude na globu jenž pod nás ne schýlen(Na) a všechny kontinenty nespočinou cele(Na) v stude ruči naší jak v čeřenu obrovitém(Na) nám ne no stanouti táhneme délkou táhneme šíří(Na) k tropickým pralesům k džunglím za le polárních svitem(Na) táhneme tiše a vytrvale nebozezy pioři(Na) My dráty telegraf telefon a elektrické(Na) jsme kovo ruce moder souvislosti(Na) věr a spolehli rych a energické(Na) lhostej řame ke zlu dobro a k neřestem cnosti(Na) k činžáku palác klášter k bordelu dílnu k díl(Na) ke městům města venkov k metropolím lid k lidu(Na) dní horeč pracucích a no okoušecích vil(Na) stíme rozly a zabraňujeme klidu(Na) ve vteřinu každou bleskem pome s národem rod(Na) mozky a srdce jejich bursy a ministerstva(Na) všechno co ze lidskému rodu a lidský si po rod(Na) se slepou objektivnos neseme z čerstva(Na) v jedinou hymnu velebnou spojujeme křiky(Na) soty jeky řevy ozky odpodi(Na) v jedi chorál těz harmonisujeme ryky(Na) zy a rachoty práce řinče zlata i di(Na) a ve hřmě abychom internaciolu spojily světy(Na) když nad mořem zvíziti uzalo se radno(Na) v kabelech sdruženy a do kaučuku vklety(Na) mlčky jsme sestoupily okeánem na dno(Na)

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

244. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZASE V RUCHU MĚSTSKÉM. (Ferdinand Tomek)
  2. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  4. LESEM. (Ferdinand Tomek)
  5. NOČNÍ PRÁCE (Stanislav Kostka Neumann)
  6. NA NÁDRAŽÍ. (Ferdinand Tomek)
  7. Do dálky! (Jaroslav Vrchlický)
  8. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  9. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  10. NA NÁDRAŽÍ. (Karel Babánek)