SAMOTA

Antonín Sova

Les modře hučí s horských stěn. A dolů pod horu mír svítí sluncem napojen a sálá až k obzoru. Nad temnou sosnou ve výši vesluje křídly pták. Let jeho mé ucho neslyší, jak mizí do oblak. Kouř na obzoru tu a tam, však obydlí nevidět. Jsi na míle tu sám a sám pod sebou široký svět. A ticho, jež svítí a rozvírá své prostory nejzazší, svým žárem se na tě opírá, jak rámě ti nejdražší, a přináší harmonický klid na modrých vrcholech, a počíná význam zjevení mít i modlitby na tvých rtech.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

577. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň boru. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. POD HORAMI. (Růžena Jesenská)
  3. Ledy v dubnu (Stanislav Kostka Neumann)
  4. S NOVOU KNIHOU. (Josef Svatopluk Machar)
  5. ZBLOUDILÍ. (Xaver Dvořák)
  6. PROMĚNY (Antonín Sova)
  7. KOŘIST DUŠE. (Antonín Sova)
  8. OTCOVSKÁ ZEMĚ (Jan Opolský)
  9. Ozvěna. (Antonín Klášterský)
  10. SLUNCE. (Antonín Sova)