SAMOTA

Antonín Sova

SAMOTA
Les modře hučí s horských stěn. A dolů pod horu mír svítí sluncem napojen a sálá až k obzoru. Nad temnou sosnou ve výši vesluje křídly pták. Let jeho mé ucho neslyší, jak mizí do oblak. Kouř na obzoru tu a tam, však obydlí nevidět. Jsi na míle tu sám a sám pod sebou široký svět. A ticho, jež svítí a rozvírá své prostory nejzazší, svým žárem se na tě opírá, jak rámě ti nejdražší, a přináší harmonický klid na modrých vrcholech, a počíná význam zjevení mít i modlitby na tvých rtech. 34

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova