Je potok který teče kol tak ledový a sklenný(J7f)
v něm barvy světa chudého se zdají potopeny(J7f)
ta ocelová obloha bez jásavosti světla(J7f)
jež jak by tónem tlumeným a jediným jen květla(J7f)
a tmavé lesy jehličné jež divnou hloubkou tanou(J7f)
v nichž umírají ozvěny za krátkou střelnou ranou(J7f)
i hory sivě modravé jež dotknuly se nebe(J7f)
jak položivše pojem snu a prázdna vedle sebe(J7f)
i země jíž by sákla krev tak zrudlá a tak těžká(J7f)
i chaty lidé zamlklí mdlý obraz všeho dneška(J7f)
Je potok který teče kol tak ledovitě cizí(J7f)
stesk neprobouzí z míjení je lhostejno proč mizí(J7f)
Je bez tišin a bez vírů Bez hlubinného taje(J7f)
Ni s jeho krutým povrchem si luna nezahraje(J7f)
Kraj nezavlaží neschladí a neosvěží pěnou(J7f)
tu zemi vyschlou rozením a věkem unavenou(J7f)
A pod olšemi divný stín pln zrádnosti a šalby(J7f)
ač nemá co by odhalil co smyslům zastíral by(J7f)
Ni ryba hbitá neklidná a s prismatickým svitem(J7f)
se neobjeví rušíc mír kdys na dně křemenitém(J7f)
Nic co bys okem poznačil za blízké tvarům žití(J7f)
v té trudné vodě mrazivé se plynout neucítí(J7f)
A hluk té vody hudebně je bezbarvý a pustý(J7f)
jak melodický polohlas za sevřenými ústy(J7f)
tak trochu nářek trochu hněv i odevzdání němé(J7f)
jímž dlouhou píseň života však nikdy nezavřeme(J7f)
A jaká voda taký vzduch Též prochladlý a krutý(J7f)
jsou duše střemch a duše lip kams jinam vydechnuty(J7f)
tak příkře v něm a nehybně se zračí formy hmotné(J7f)
let ptáka jako černý šíp jej mlčenlivě protne(J7f)
Všemu co k nebi vzpíná se vzduch odpor klade tuhý(J7f)
v něm neplanou dost červánky a dost nehýří duhy(J7f)
v něm zvony přísně sladěné jak bez chvění by zněly(J7f)
jak nebylo by večerů jež slaví před nedělí(J7f)
A přetěžce se tento vzduch jak skalní voda loká(J7f)
víc drtí nežli vzdouvá hruď jsa vdechnut ze hluboka(J7f)
A jako voda jako vzduch tak chudá země suchá(J7f)
je zvýrazněním hořkosti a spoutaného ducha(J7f)
jež pod zákony krutými se bez protestu svíjí(J7f)
Čas na troud ji dřív vysuší než trochu ovlaží ji(J7f)
by sporá stébla vydala z nichž vymetají klasy(J7f)
a plamen máku prchavý by v muce zažehla si(J7f)
by zavoněla po krvi a po chlebě a dýmu(J7f)
od zasládlého výdechu až k tomu nejtrpčímu(J7f)
A jako země člověk též pod osudovou mocí(J7f)
svá chmurná dědí zasnění jaks po pradávném otci(J7f)
svou sílu tuhou nezlomnou však nevolnicky tesknou(J7f)
svou duši v níž jak v propastech dna záhadná se lesknou(J7f)
svou lásku jíž se vymknul svět svou touhu která mučí(J7f)
i život který každým dnem je marnější a chudší(J7f)
Jde voda krajem tekoucí tak ledová a sklenná(J7f)
Zem velí trudná otcovská bys klesl na kolena(J7f)