ARKTIS

Jan Opolský

Noc modrá je a jiskřivá a v hlubokosti její se bledé proudy mlhovin, jak vzešly, rozcházejí. Hvězd ledovité květiny na černém luhu pučí o záhadnost svou bohatší, o živou vůni chudší než ty, jež pro nás rozvily na hrubé zemské líše, z nich krystalují skupenstva tak bezryvně a tiše, tu jsouce lyře podobna, zde prstenům či meči, jenž moh’ by stát se účastným jen v archandělské seči. Tu podobna jsou labutím či libelám. Jak včely by v sklenných úlech věčnosti to slabě zahučely. A dálky jako zrcadla Dech kosmický by zadech a křehly bouře světelné ve ztuhlých vodopádech. Vír vzdouval moře stříbrná i zlaté tavil kovy, až zrak poranil bolestí, již ústa nevysloví.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

361. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SRDCE! (Adolf Racek)
  2. OTCOVSKÁ ZEMĚ (Jan Opolský)
  3. XLII. Co jest slza? – Skvostná karbunkule (Jan Neruda)
  4. ALKAHEST (Hermor Lilia)
  5. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Umění. (Otokar Březina)
  7. Půlnoční. (Xaver Dvořák)
  8. Půlnoc bohů (Rudolf Medek)
  9. Povzdech k měsíci. (Augustin Eugen Mužík)
  10. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)