Povzdech k měsíci.

Augustin Eugen Mužík

S nadhvězdných výší s anděla tváří skloniž se ke mně v magické září, sejdi tiché mi do hrudi, bůh tam k činu se probudí. Ty jehož srdce v azur se noří jak velká perla v modravém moři, v noc se tulíš jak k milence, duch můj k spící jak myšlénce. Paprsku krásy! v života hloubi s mukami mými smiř se a snoubi ve mně svatý a čistý žár – růže bledé v můj suchopár.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

374. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bílá kněžna (Rudolf Medek)
  2. NOTTURNO. (Zikmund Winter)
  3. Písně svatební. (Milan Fučík)
  4. Noc na moři. (Milan Fučík)
  5. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  6. SVATÝCH OBCOVÁNÍ.*) (Xaver Dvořák)
  7. Májová. (Růžena Jesenská)
  8. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)
  9. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)
  10. BALLADA 11. (Jiří Mahen)