Povzdech k měsíci.

Augustin Eugen Mužík

Povzdech k měsíci.
S nadhvězdných výší s anděla tváří skloniž se ke mně v magické září, sejdi tiché mi do hrudi, bůh tam k činu se probudí. Ty jehož srdce v azur se noří jak velká perla v modravém moři, v noc se tulíš jak k milence, duch můj k spící jak myšlénce. Paprsku krásy! v života hloubi s mukami mými smiř se a snoubi ve mně svatý a čistý žár – růže bledé v můj suchopár.
[119]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík