OTCOVSKÁ ZEMĚ

Jan Opolský

Je potok kte teče kol tak ledo a sklen(J7f) v něm barvy světa chuho se zda potopeny(J7f) ta ocelo obloha bez savosti světla(J7f) jež jak by nem tlumeným a jediným jen květla(J7f) a tma lesy jehlič jež divnou hloubkou tanou(J7f) v nichž ura ozvěny za krátkou střelnou ranou(J7f) i hory si modra jež dotknuly se nebe(J7f) jak položivše pojem snu a prázdna vedle sebe(J7f) i ze jíž by sákla krev tak zrud a tak těž(J7f) i chaty li zamlklí mdlý obraz všeho dneška(J7f) Je potok kte teče kol tak ledovi ci(J7f) stesk neprobou z míje je lhostejno proč mi(J7f) Je bez tišin a bez Bez hlubinho taje(J7f) Ni s jeho krutým povrchem si luna nezahraje(J7f) Kraj nezavlaží neschla a neosvěží nou(J7f) tu zemi vyschlou rozením a kem unavenou(J7f) A pod olšemi div stín pln zrádnosti a šalby(J7f) ne co by odhalil co smyslům zastíral by(J7f) Ni ryba hbi neklid a s prismatickým svitem(J7f) se neobje rušíc mír kdys na dně křemenitém(J7f) Nic co bys okem poznačil za blíz tvarům ži(J7f) v té trud vo mrazi se plynout neu(J7f) A hluk vody hudeb je bezbar a pus(J7f) jak melodic polohlas za sevřemi ústy(J7f) tak trochu řek trochu hněv i odevzdá (J7f) jímž dlouhou seň života však nikdy nezavřeme(J7f) A ja voda ta vzduch Též prochladlý a kru(J7f) jsou duše střemch a duše lip kams jinam vydechnuty(J7f) tak příkře v něm a nehyb se zračí formy hmot(J7f) let ptáka jako čer šíp jej mlčenli protne(J7f) Všemu co k nebi vzpí se vzduch odpor klade tu(J7f) v něm neplanou dost červánky a dost neří duhy(J7f) v něm zvony přís sla jak bez chvě by zněly(J7f) jak nebylo by veče jež sla před ne(J7f) A přetěžce se tento vzduch jak skal voda lo(J7f) víc dr nežli vzdou hruď jsa vdechnut ze hluboka(J7f) A jako voda jako vzduch tak chu ze suchá(J7f) je zvýrazním hořkosti a spoutaho ducha(J7f) jež pod kony krumi se bez protestu sví(J7f) Čas na troud ji dřív vysuší než trochu ovlaží ji(J7f) by spo stébla vydala z nichž vymeta klasy(J7f) a plamen ku prcha by v muce zažehla si(J7f) by zavola po krvi a po chle a mu(J7f) od zasládho dechu k tomu nejtrpčímu(J7f) A jako ze člověk též pod osudovou mo(J7f) svá chmur zasně jaks po pradávném otci(J7f) svou lu tuhou nezlomnou však nevolnicky tesknou(J7f) svou duši v níž jak v propastech dna had se lesknou(J7f) svou lásku jíž se vymknul svět svou touhu kte mučí(J7f) i život kte každým dnem je marnější a chudší(J7f) Jde voda krajem tekou tak ledo a sklen(J7f) Zem ve trud otcovská bys klesl na kolena(J7f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 1
Celkem veršů: 52
Jamb: 52 (100 %)