SMUTEK JESENĚ.

Božena Benešová

Šla tiše krajem Jeseň, dobrá víla, po cestách zprahlých letním úpalem, jí plavá záře z kadeří se lila na stromy prořidlé, na mdlobnou zem. A její ruka hebounká a bílá, v níž nesla věnec velkých chrysanthém, jím pustý záhon zbožně ověnčila, jak zdobila by rubášový lem. Pak dlouho čekala a trpělivě na jeden záchvěv, jeden teplý dech, a z večera jen zvolna odcházela. Na zlatých řasách velké slzy měla, a její dlouhý, lítostivý vzdech se bíle prostřel po mrtvolné nivě...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

935. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  2. MŮRA. (Antonín Sova)
  3. Na skále vysoké, jež sálá parnem léta, (Rudolf Medek)
  4. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  5. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  6. Jasný den. (Antonín Sova)
  7. LETNÍ VEČER. (Zikmund Winter)
  8. *** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla (Otokar Březina)
  9. NA JEJÍŽ ŇADRECH. (František Taufer)
  10. ZEMĚ. (Antonín Sova)