LETNÍ VEČER.

Zikmund Winter

Po parném dni i večer dusný ještě, z polosna těžkého kraj celý těžce dýchá; teď dolů skáplo teple trochu deště, a zas jen kolkolem omamná tíha ticha. Vše v parné lázni té, tak husté a tak dusné, smyslným vzdechem budí se, sotva že usne... V zahrady vonné tmě vzdychají ze sna stromy, jak lačné ruce vzpínají výš větve obtížené, a jako suché rety, v snovém podvědomí, spojují květy své, napjaté, rozechvěné... A zas kol dokola vše líně rozložené. Kraj celý teď, jak v ložnici je žena, obrazy znavená a dojmy přetížená, kdy před spaním své spony odepíná, své paže při tom protahuje, vzpíná, tak nějak rozmařile roztoužená...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

502. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy, (Karel Hlaváček)
  2. ORLÍ JÍZDA. (Antonín Sova)
  3. VÝBOJE. (Antonín Sova)
  4. V den stmívání. ( K. Egor)
  5. KRUTÁ LÁSKA. (František Taufer)
  6. V BOUŘI. (Josef Lukavský)
  7. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)
  8. TICHO (Otokar Březina)
  9. Ironické sloky. (František Taufer)
  10. NOTTURNO (Zikmund Winter)