X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy,

Karel Hlaváček

Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy, a deště padají na ně, deště dlouhé, zádumčivé, a noci, sychravé, bázlivé, klečící noci jsou, a mračna nad nimi klekají k obydlím básníků opuštěných a větry, studené, staré a belhavé větry, klepají tiše berlami na stěny Samot nejzapadlejších... V těch hodinách ticha, kdy kyvadla úzkostí na zdích umlkají, v těch hodinách hrůzy, kdy chorobné oči básníků náhlou předtuchou umdlévají, v těch hodinách temnot, kdy poltí se náhle shýbnuté mraky a puklinou vidět je opálové prsty Tvé všemocné ruky v lichotných vlnách měsíce, jež mají zavlhlou sugesci cínu, v těch hodinách strachu, kdy světlo v mé svítilně Tebe se bojí a prsty mé schvacuje závrať, pokorně k Tobě sepnouti se, v těch hodinách pozdních, těhotných Bázní a Děsem, slyš, Bože můj, modlitbu nesmělou, melancholickou.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

609. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ VEČER. (Zikmund Winter)
  2. SORDINY (Hermor Lilia)
  3. ORLÍ JÍZDA. (Antonín Sova)
  4. ZRÁNÍ. (Antonín Sova)
  5. Jízdou (Antonín Sova)
  6. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  7. CHÓR JARNÍCH VOD. (František Taufer)
  8. BOUŘE. (František Taufer)
  9. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI. (Richard Weiner)
  10. Ironické sloky. (František Taufer)