X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy,

Karel Hlaváček

X.
Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy, Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy,
 a deště padají na ně, deště dlouhé, zádumčivé, a noci, sychravé, bázlivé, klečící noci jsou, a mračna nad nimi klekají k obydlím básníků opuštěných a větry, studené, staré a belhavé větry, klepají tiše berlami na stěny Samot nejzapadlejších... V těch hodinách ticha, kdy kyvadla úzkostí na zdích umlkají, v těch hodinách hrůzy, kdy chorobné oči básníků náhlou předtuchou umdlévají, v těch hodinách temnot, kdy poltí se náhle shýbnuté mraky a puklinou vidět je opálové prsty Tvé všemocné ruky v lichotných vlnách měsíce, jež mají zavlhlou sugesci cínu, v těch hodinách strachu, kdy světlo v mé svítilně Tebe se bojí a prsty mé schvacuje závrať, pokorně k Tobě sepnouti se, 41 v těch hodinách pozdních, těhotných Bázní a Děsem, slyš, Bože můj, modlitbu nesmělou, melancholickou. 42
Básně v knize Žalmy:
  1. I. Tys neslyšel, Jehu? Rabbi Tě prosil,
  2. II. Ó, Pane ironický a nejvýš spravedlivý,
  3. III. Ach, Tvoje všudypřítomné oko
  4. IV. Ó, Pane můj silný a mlčelivý!
  5. V. Ó, Pane můj silný!
  6. VI. Viz moje sepnuté ruce, sepnuté oči, sepnuté srdce a sepnuté tělo
  7. VII. Pane můj!
  8. VIII. Pane můj, Pane!
  9. IX. Pak chci Tě stihati všady pohledy svými,
  10. X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy,
  11. XI. Mou modlitbu slyš,
  12. *** Zas krásný den byl, smutný den,
  13. *** V mrákotách teskné samoty jsem bolesti své do modliteb vžil,
  14. báseň bez názvu
  15. SIESTA