XI. Mou modlitbu slyš,

Karel Hlaváček

XI.
Mou modlitbu slyš, Mou modlitbu slyš,
 kterouž zvoní mé zvony, laděné v nejhlubší akord, mé zvony, jež zavěsilo tisíce rukou kams do sklepů zasypaných (kovové rty jejich hovoří smutkem a zoufalstvím vězňů a země duní a chvěje se – polekaná – pod výkřiky hrdel jich rozhoupaných). Mou modlitbu slyš, kterouž skanduje srdce mé ubohé, krvácející, mé zmatené srdce, jejž tisíce rukou vrylo kams hluboko do skal (údery jeho teď skalami třesou a zemi rozechvívají a vzbouřená krev jeho plní cisterny vyschlé). Mou modlitbu slyš, kterou se modlí černé mé oči, mé oči, jež zavedlo tisíce rukou do středu kampfrových lesů a chtělo je zmámiti dusivou vůní, by zkvasily výdechem prudkého kampfru a nardu. 43 Však hněvivé jiskření jejich zažíhá temnotu nad stezkami a cestou vpaluje do lýka stromům tajemné znamení Tvého božství a plamenem zažíhá chomáče nardu, jenž syčí a kouří a plápolá ve tmách a dusí se na stoncích přelámaných. Mou modlitbu slyš, kterou prosí mé sepnuté ruce, mé ruce, jež spoutalo tisíce svalnatých rukou a zavedlo v propasti mořské a chtělo je chorobným zářením rudých korálů a podivným leskem rybích ok fascinovati. A ruce mé přitiskla mořských řas pouta, by nemohly sepnouti se nad vodou k modlitbě, však bolest a touha dala jim sílu, zázračnou sílu, že seply se nad vodou k modlitbě poslední, a modravá fluorescence zářila z nich. 44
Básně v knize Žalmy:
  1. I. Tys neslyšel, Jehu? Rabbi Tě prosil,
  2. II. Ó, Pane ironický a nejvýš spravedlivý,
  3. III. Ach, Tvoje všudypřítomné oko
  4. IV. Ó, Pane můj silný a mlčelivý!
  5. V. Ó, Pane můj silný!
  6. VI. Viz moje sepnuté ruce, sepnuté oči, sepnuté srdce a sepnuté tělo
  7. VII. Pane můj!
  8. VIII. Pane můj, Pane!
  9. IX. Pak chci Tě stihati všady pohledy svými,
  10. X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy,
  11. XI. Mou modlitbu slyš,
  12. *** Zas krásný den byl, smutný den,
  13. *** V mrákotách teskné samoty jsem bolesti své do modliteb vžil,
  14. báseň bez názvu
  15. SIESTA