VII. Pane můj!

Karel Hlaváček

VII.
Pane můj!

Mé srdce vem, jež za noci bojácně chví se, mé srdce vem nebohé v smutek svých dlaní a stiskni, až černá krev kouřící vykypí z něho a zaplaví obzory, udusí slunce, udusí plameny, udusí města a udusí moře – snad potom přejdou ty bolestné chvíle, kdy výčitka bázlivě šeptá, že’s řekl: Buď světlo! 38