VIII. Pane můj, Pane!

Karel Hlaváček

VIII.
Pane můj, Pane!

Smutným svým zrakem pohlédni na mne a požehnej Samotě mé (by nikdy nepřišel přítel požádat lože) a smutným svým dechem dýchni mi v tváři a vysuš mé zraky, bych mohl Tě stihati za mraky pohledy svými (bych daleko viděl a hlouběji za obzor hmoty) a svatou svou krví pokrop mé klasy a napoj studánky mé (bych lépe pak chutnal slanost a hořkost svatosti Tvé) a smutnou svou dlaní zastiň své slunce, ať zhasnou lhavé úsměvy mé (bych lépe pak pochopil bolestné smračení Tvých tváří...) 39