IX. Pak chci Tě stihati všady pohledy svými,

Karel Hlaváček

IX.
Pak chci Tě stihati všady pohledy svými,
Pak chci Tě stihati všady pohledy svými,
když skláníš se nad městy v černých mračnech vyslýchat noční modlitby, ironické a marné, kdy kvapíš za noci přes lesy s větry zažehat zármutek Smutných, kdy noha Tvá po moři bloudí, by sílila naději zbloudilých plavců, kdy dáváš na věžích zvoniti poplach svým zvonům místo lhavého Ave, kdy necháváš vysychat studny v dny žízně a lůna mladistvých matek v dny oplození, kdy neplodnost siješ na hubená pole a do dvorců smutek, kdy biješ do věží svých chrámů, jež plny jsou pokrytců sepnutých rukou, kdy dobré odměňuješ a zlé tresceš, kdy požáry házíš na střechy těch, již prosili po celá léta, kdy otvíráš měděné brány nepřátelům, by za noci pobili zástupy Tvoje a sesuli rodné jich město v čas Letnic.
40