Jízdou

Antonín Sova

V tmě jízdou za jarní noci se světla noří a hynou, hasnoucí pozdravy vsí a blízkých měst. To velké svítící oči z vod vynoří se a minou lampami rozsetých bydlišt, ohnivým jiskřením hvězd. Těch nočních zastávek ospalé, změtené tváře, zpěv dialektů, řeč kilometrů těch ujetých! Pak ticho zas polí a lesů, noc tmavá v jaře, mír tušených rovin, hluboce spících a osetých. Sasanky cítím a podléštky v březovém háji se krčit v stříbrném světle měsíce, bystřiny, hlasně s temných strání naříkají, raněných stromů pláče i voní silice. A lesy šumí ukolébavkou dlouhých plání, hle, vody se rozstříbrněly svítání úběly. Jak vyděšeného ptáka zavolání vlak vykřik' si rozryvně mezi tunely.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

236. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠŤASTNÍ. (Otokar Březina)
  2. MUČENÍCI. (Otokar Březina)
  3. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI. (Richard Weiner)
  4. OTEVŘENÉ OČI. (František Taufer)
  5. ČERVNOVÁ NOC (Stanislav Kostka Neumann)
  6. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  7. Strašidla v kraji (Stanislav Kostka Neumann)
  8. KVĚTNOVÁ NOC (František Taufer)
  9. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  10. II Venuše, hvězdo má, kam že jsi odešla? (Rudolf Medek)