Jízdou
V tmě jízdou za jarní noci se světla noří a hynou,
hasnoucí pozdravy vsí a blízkých měst.
To velké svítící oči z vod vynoří se a minou
lampami rozsetých bydlišt, ohnivým jiskřením hvězd.
Těch nočních zastávek ospalé, změtené tváře,
zpěv dialektů, řeč kilometrů těch ujetých!
Pak ticho zas polí a lesů, noc tmavá v jaře,
mír tušených rovin, hluboce spících a osetých.
Sasanky cítím a podléštky v březovém háji
se krčit v stříbrném světle měsíce,
bystřiny, hlasně s temných strání naříkají,
raněných stromů pláče i voní silice.
A lesy šumí ukolébavkou dlouhých plání,
hle, vody se rozstříbrněly svítání úběly.
Jak vyděšeného ptáka zavolání
vlak vykřik' si rozryvně mezi tunely.
18