*** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla

Otokar Březina

Čas lije se prškou mrtvého listí jež slétla(Na) se stromu tvého Ó rci zda duší se vesním(Na) v duh krásu jež leží v hrobě bílého světla(Na) jak spící sonata zvuků v mlčení lesním(Na) V dech kamenných květů jež jednou dýchaly něhu(Na) na ostrovech propadlých v modrá zrcadla moří(Na) když zem ještě teplá se třásla v pannenském žehu(Na) pod úrodným objetím bílých nocí a zoří(Na) a z uhelných lesů kouřila hrůza a ssála(Na) se tajemným fermentem v krví mladistvých rubín(Na) z hvězd problémů skvoucích jak signál výstražný plála(Na) tmou nedávno nalitých zraků a do duší hlubin(Na) Bod oživlý prachu zvířený cyklonem věků(Na) jsem bílý stvol trávy dušený prerií žití(Na) a ze stromu tvého slzami horkými teku(Na) jak z rozsedlin kůry guma jež opálem svítí(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

119. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nostalgie. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Umění. (Otokar Březina)
  3. Píseň boru. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)
  5. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)
  7. BALLADA. (František Taufer)
  8. Jitrem (Antonín Sova)
  9. Jasný den. (Antonín Sova)
  10. MÍR SAMOT ODVĚKÝCH... (Otokar Březina)