*** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla

Otokar Březina

Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla se stromu tvého. Ó rci, zda duší se vesním v duh krásu, jež leží v hrobě bílého světla, jak spící sonata zvuků v mlčení lesním? V dech kamenných květů, jež jednou dýchaly něhu na ostrovech propadlých v modrá zrcadla moří, když zem ještě teplá se třásla v pannenském žehu pod úrodným objetím bílých nocí a zoří, a z uhelných lesů kouřila hrůza a ssála se tajemným fermentem v krví mladistvých rubín, z hvězd problémů skvoucích, jak signál výstražný plála tmou nedávno nalitých zraků a do duší hlubin? Bod oživlý prachu zvířený cyklonem věků jsem bílý stvol trávy dušený prerií žití, a ze stromu tvého slzami horkými teku jak z rozsedlin kůry guma, jež opálem svítí.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

119. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nostalgie. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Umění. (Otokar Březina)
  3. Píseň boru. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)
  5. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)
  7. BALLADA. (František Taufer)
  8. Jitrem (Antonín Sova)
  9. Jasný den. (Antonín Sova)
  10. MÍR SAMOT ODVĚKÝCH... (Otokar Březina)