*** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla

Otokar Březina

***
Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla
 se stromu tvého. Ó rci, zda duší se vesním v duh krásu, jež leží v hrobě bílého světla, jak spící sonata zvuků v mlčení lesním? V dech kamenných květů, jež jednou dýchaly něhu na ostrovech propadlých v modrá zrcadla moří, když zem ještě teplá se třásla v pannenském žehu pod úrodným objetím bílých nocí a zoří, a z uhelných lesů kouřila hrůza a ssála se tajemným fermentem v krví mladistvých rubín, z hvězd problémů skvoucích, jak signál výstražný plála tmou nedávno nalitých zraků a do duší hlubin? Bod oživlý prachu zvířený cyklonem věků jsem bílý stvol trávy dušený prerií žití, a ze stromu tvého slzami horkými teku jak z rozsedlin kůry guma, jež opálem svítí. 23
Básně v knize Tajemné dálky:
  1. *** Ó sílo extasí a snů, z níž umění
  2. Moje matka.
  3. Mrtvé mládí.
  4. Žeh bílý světla...
  5. Přátelství duší.
  6. Tichá bolest.
  7. Vzpomínka.
  8. Den výroční.
  9. Modlitba večerní.
  10. Podzimní večer.
  11. Apostrofa zimní.
  12. Siesta.
  13. Březen.
  14. Vězeň.
  15. *** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla
  16. *** Svůj žal jsem položil na stůl tvůj obětní,
  17. Motiv z Beethovena.
  18. Agonie touhy.
  19. Návrat.
  20. Z věčných dálek...
  21. Návštěva.
  22. Snad potom...
  23. Pohled smrti.
  24. Vůně zahrad mé duše...
  25. Zapomenutí.
  26. Znamení duše.
  27. Lítosť.
  28. Vonné soumraky.
  29. Slavný smutek.
  30. Umění.