Umění.

Umění.
Ó teskný hřbitove, kde duše Velkých sní a v hroby staletí sbor skvoucích stínů vchází, žár ohňů mystických jak zážeh polární ti k branám reflex hází! Tvých jasů somnabulsomnambul se blížím ve tvůj sad, kam prolévá se noc, jak záliv černých moří na mrtvých květů luh, jenž v modrých září šat jak siný fosfor hoří. Slov němých výchvěje, dým vášní vyhaslých, v žal tvého mlčení čas napjal přízi šerou; vzdech mrtvých zástupů ti těžký stoupá z lích a tlí tvou atmosferou. Ó Věčný, rci, zda smím, kde chrám Tvůj z kovu ční nad městem mramoru, své krve touhou nečist při malém oltáři, pod klenbou poboční Ti mřimši svou tichou přečíst? Do vína extasí života máčet chléb na stole obětním, jenž posvěcené kryje pod snů mých růžemi a světly modliteb Tvých mrtvých relikvie? Zda v zlato kalicha, mých rukou slabých tíž, krev svoji zázračnou dá těla Tvého hrozen, a světlem andělů zda zrak můj roznítíš, jenž k pološeru zrozen? Na hranicích svých dní Ti volám: muč a pal a v bolů žalářích mi tvář mou vyběl na sníh: já v díků kadidlo do vůní spálím žal Ti ohněm rythmů v básních! 42 A pěnu rozkoše, jíž hází lásky var, na purpur koberců Ti v bílé kvítí nastru, i blaho dívčích těl, kde v ňader lita tvar spí vůně v alabastru. Svou duši v žhavý sloup vysálám do nebes a v rakev síly své jak v cín se složím ke snu, až křečí Tajemství jak poražený kněz u oltářů Tvých klesnu. 43 Obsah.
***5–6 Moje matka7–8 Mrtvé mládí9 Žeh bílý světla...10 Přátelství duší11 Tichá bolesťbolest12–13 Vzpomínka14 Den výroční15 Modlitba večerní16–17 Podzimní večer18 Apostrofa zimní19 Siesta20 Březen21 Vězeň22 ***23 ***24 Motiv z Beethovena25–26 Agonie touhy27 Návrat28 Z věčných dálek...29–30 Návštěva31 Snad potom...32 Pohled smrti33 Vůně zahrad mé duše...34–35 Zapomenutí36 Znamení duše37 Lítosť38–39 Vonné soumraky40 Slavný smutek41 Umění42–43
E: jf; 2004 [44]